Digitální zákon, oficiálně známý jako zákon o právu na digitální služby (12/2020 Sb.), představuje zásadní právní předpis, který garantuje občanům České republiky právo komunikovat s úřady digitálně. Tento zákon vstoupil v platnost 1. února 2020 a postupně nabývá účinnosti v několika fázích až do roku 2025. Jedná se o přelomovou legislativu, která významně modernizuje vztah mezi státem a občany v digitální éře.
Významným aspektem digitálního zákona je zavedení práva na technologickou neutralitu. To znamená, že občané mohou pro komunikaci s úřady využívat různé technické prostředky a platformy, přičemž úřady nesmí bezdůvodně upřednostňovat konkrétní technologická řešení. Zákon také zavádí princip pouze jednou, kdy občané nemusí úřadům opakovaně dokládat údaje, které již stát má k dispozici.
V rámci digitálního zákona je ustanoveno právo na digitální identitu, které umožňuje jednoznačnou identifikaci občana v digitálním prostoru. Tato identita může být využívána při komunikaci se státní správou i v soukromém sektoru. Součástí zákona je také právo na zápis kontaktního údaje, díky kterému mohou občané určit, jakým způsobem chtějí být kontaktováni ze strany veřejné správy.
Pro implementaci zákona je klíčové vytvoření katalogu služeb, který obsahuje přehled všech digitálních služeb poskytovaných veřejnou správou. Tento katalog musí být přístupný online a musí obsahovat srozumitelné informace o dostupných službách, způsobu jejich využití a případných poplatcích. Zákon také stanovuje povinnost orgánů veřejné moci tento katalog průběžně aktualizovat.
Digitální zákon představuje významný krok k modernizaci české veřejné správy a zlepšení její dostupnosti pro občany. Jeho postupná implementace přináší řadu výhod, jako je úspora času, snížení administrativní zátěže a zvýšení efektivity veřejné správy. Zákon také podporuje rozvoj digitální gramotnosti a přispívá k budování moderního digitálního státu, který je schopen efektivně reagovat na potřeby svých občanů v 21. století.
Zákon také stanovuje právo na zápis kontaktního údaje, což občanům umožňuje určit, jakým způsobem chtějí být kontaktováni státní správou. Mohou si zvolit například e-mail nebo datovou schránku jako preferovaný způsob komunikace. Toto právo zajišťuje, že občané budou informováni o důležitých skutečnostech způsobem, který jim vyhovuje.
Důležitou součástí zákona je také právo na elektronické předávání digitálních dokumentů mezi orgány veřejné moci. To znamená, že když občan potřebuje doložit nějaký dokument, který již existuje v digitální podobě u jiného úřadu, má právo požádat o jeho předání elektronickou cestou. Tím se eliminuje nutnost osobních návštěv různých úřadů a získávání papírových dokumentů.
Zákon pamatuje i na situace, kdy digitální služby nejsou dostupné například z technických důvodů. V takových případech mají občané právo na náhradní způsob vyřízení své záležitosti. Stát musí zajistit, aby občané nebyli omezeni ve svých právech kvůli technickým problémům.
Zákon o právu na digitální služby tak představuje významný krok k modernizaci státní správy a zlepšení služeb poskytovaných občanům. Vytváří právní rámec pro digitální transformaci veřejné správy a stanovuje jasná práva občanů v digitálním prostředí.
Zákon o právu na digitální služby stanovuje zásadní povinnosti orgánům veřejné moci v oblasti poskytování digitálních služeb občanům. Úřady jsou povinny zajistit možnost využívání digitálních služeb jako primární způsob komunikace s občany, pokud tomu nebrání závažné technické či právní překážky. Tato povinnost zahrnuje především vytvoření a správu uživatelsky přívětivých digitálních rozhraní, prostřednictvím kterých mohou občané vyřizovat své záležitosti.
| Parametr |
Zákon o právu na digitální služby |
| Číslo zákona |
12/2020 Sb. |
| Účinnost od |
1. února 2020 |
| Hlavní cíl |
Digitalizace státní správy |
| Garantované služby |
Právo na digitální službu |
| Forma komunikace |
Elektronická |
| Přístup ke službám |
Portál občana |
| Identifikace uživatele |
Elektronická identita |
| Doba implementace |
Do roku 2025 |
Orgány veřejné moci musí garantovat dostupnost digitálních služeb v režimu 24/7, s výjimkou plánovaných odstávek systému, které musí být předem oznámeny. Důležitou součástí je také povinnost poskytovat technickou podporu uživatelům digitálních služeb a zajistit bezpečnost veškerých elektronických transakcí a ochranu osobních údajů v souladu s platnou legislativou.
V rámci implementace zákona musí úřady zajistit propojení svých informačních systémů tak, aby občané nemuseli opakovaně zadávat údaje, které již státní správa má k dispozici. Tento princip pouze jednou je klíčovým prvkem digitalizace státní správy. Úřady jsou také povinny automaticky informovat uživatele o stavu vyřizování jejich požadavků a o blížících se termínech či povinnostech, které se jich týkají.
Zákon stanovuje povinnost úřadům vytvářet a aktualizovat katalog digitálních služeb, který musí být veřejně přístupný a obsahovat přehledné informace o dostupných službách včetně postupů pro jejich využívání. Úřady musí také zajistit, aby digitální služby byly přístupné osobám se zdravotním postižením v souladu s příslušnými standardy.
Významnou povinností je implementace jednotného přihlášení pomocí elektronické identity, které musí být kompatibilní s národním identitním prostorem. Úřady musí akceptovat všechny státem uznávané prostředky elektronické identifikace a zajistit jejich bezpečné využívání při přístupu k digitálním službám.
Orgány veřejné moci jsou povinny průběžně modernizovat své informační systémy a digitální služby tak, aby odpovídaly aktuálním technologickým možnostem a potřebám uživatelů. Součástí této povinnosti je i pravidelné vyhodnocování zpětné vazby od uživatelů a implementace zlepšení na základě jejich podnětů.
V případě výpadku či omezení digitálních služeb mají úřady povinnost neprodleně informovat veřejnost a zajistit alternativní způsob vyřízení požadavků občanů. Zároveň musí být připraveny poskytnout asistenci při využívání digitálních služeb těm občanům, kteří ji potřebují, například seniorům nebo osobám s omezenou digitální gramotností.
Úřady musí také zajistit archivaci digitálních dokumentů a dat v souladu s archivačním zákonem a garantovat jejich dlouhodobou čitelnost a dostupnost. Veškeré digitální služby musí splňovat požadavky na kybernetickou bezpečnost a být pravidelně testovány z hlediska možných bezpečnostních rizik.
Katalog digitálních služeb veřejné správy
Katalog digitálních služeb veřejné správy představuje komplexní přehled všech dostupných digitálních služeb, které stát poskytuje občanům a podnikatelům v České republice. Tento katalog vznikl jako přímý důsledek zákona o právu na digitální služby, který vstoupil v platnost v roce 2020 a garantuje občanům právo komunikovat s úřady elektronicky. Katalog je spravován Ministerstvem vnitra České republiky a průběžně aktualizován tak, aby odrážel aktuální stav digitalizace veřejné správy.
V katalogu jsou detailně popsány jednotlivé služby, včetně informací o způsobu jejich využití, potřebných náležitostech a časové dostupnosti. Každá služba má svou kartu, která obsahuje podrobné informace o tom, jak službu využít, jaké jsou požadavky na identifikaci uživatele a jaké doklady či podklady je třeba mít k dispozici. Důležitou součástí katalogu je také informace o způsobu elektronické identifikace, která je pro využití většiny digitálních služeb nezbytná.
Zákon o právu na digitální služby stanovuje, že do roku 2025 musí být digitalizovány všechny služby, které jsou ze své podstaty digitalizovatelné. Katalog proto obsahuje nejen již dostupné digitální služby, ale také harmonogram digitalizace dalších služeb, které budou postupně přidávány. Tento transparentní přístup umožňuje občanům sledovat pokrok v digitalizaci státní správy a plánovat využití těchto služeb do budoucna.
Významnou funkcionalitou katalogu je možnost vyhledávání a filtrování služeb podle různých kritérií, jako jsou životní situace, typ uživatele (občan, podnikatel, cizinec) nebo příslušný úřad. Katalog také poskytuje informace o dostupnosti služeb pro osoby se specifickými potřebami a nabízí alternativní způsoby přístupu k službám.
Pro každou službu uvedenou v katalogu je k dispozici podrobný popis procesu, včetně očekávané doby vyřízení, případných poplatků a kontaktních údajů na podporu. Katalog také obsahuje informace o právním rámci poskytování služeb, odkazy na příslušné právní předpisy a metodické pokyny. Důležitou součástí jsou také informace o technických požadavcích pro využití služeb, jako je například typ podporovaného prohlížeče nebo potřebné softwarové vybavení.
V rámci implementace zákona o právu na digitální služby katalog slouží jako centrální bod pro přístup k digitálním službám státu. Propojuje různé informační systémy veřejné správy a poskytuje jednotné uživatelské rozhraní pro přístup k službám. Toto řešení významně zjednodušuje orientaci občanů v digitálních službách státu a přispívá k efektivnějšímu využívání těchto služeb.
Katalog je pravidelně aktualizován na základě zpětné vazby od uživatelů a vývoje v oblasti digitalizace veřejné správy. Obsahuje také sekci s často kladenými dotazy, návody a tutoriály, které pomáhají uživatelům lépe porozumět fungování digitálních služeb a efektivně je využívat. Tímto způsobem katalog aktivně přispívá k digitální transformaci veřejné správy a naplňování cílů stanovených v zákoně o právu na digitální služby.
Sdílení dat mezi úřady
Jedním z klíčových aspektů zákona o právu na digitální služby je efektivní sdílení dat mezi jednotlivými orgány veřejné správy. Tento princip vychází z myšlenky, že občan by neměl být nucen opakovaně dokládat informace, které již státní správa má k dispozici. Zákon stanovuje povinnost orgánům veřejné moci vzájemně si poskytovat data a informace, které jsou nezbytné pro výkon jejich působnosti.
V praxi to znamená, že pokud jeden úřad již disponuje určitými údaji o občanovi, ostatní úřady si je mohou na základě zákonného zmocnění vyžádat přímo, aniž by je musel občan znovu předkládat. Tento systém významně zjednodušuje komunikaci občanů se státem a snižuje administrativní zátěž na obou stranách. Orgány veřejné moci jsou povinny využívat sdílení dat prostřednictvím referenčního rozhraní informačních systémů veřejné správy.
Zákon také upravuje podmínky pro sdílení dat mezi úřady a stanovuje přísná pravidla pro ochranu osobních údajů. Každé sdílení dat musí být řádně zabezpečeno a může probíhat pouze v rozsahu nezbytném pro splnění konkrétního úkolu. Systém je navržen tak, aby maximálně chránil soukromí občanů a zároveň umožňoval efektivní výkon veřejné správy.
Důležitým aspektem je také transparentnost celého procesu. Občan má právo být informován o tom, které údaje o něm jsou sdíleny mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Prostřednictvím portálu občana může každý sledovat, jaké informace o něm stát eviduje a jak s nimi nakládá. Tato transparentnost přispívá k budování důvěry mezi občany a státní správou.
Sdílení dat mezi úřady také významně přispívá k digitalizaci státní správy jako celku. Umožňuje automatizaci mnoha procesů, které byly dříve závislé na manuálním zpracování a fyzickém předávání dokumentů. Systém propojených datových fondů zajišťuje aktuálnost a konzistenci údajů napříč celou státní správou. To vede k rychlejšímu a přesnějšímu vyřizování žádostí a poskytování služeb občanům.
V rámci implementace zákona byly vytvořeny technické standardy a metodické pokyny pro sdílení dat. Tyto dokumenty definují přesné postupy a technická řešení, která mají orgány veřejné moci používat při vzájemné výměně informací. Důraz je kladen na bezpečnost, spolehlivost a efektivitu celého systému. Orgány veřejné moci jsou povinny zajistit, aby jejich informační systémy byly kompatibilní s těmito standardy a umožňovaly bezproblémové sdílení dat.
Zákon také pamatuje na situace, kdy může dojít k technickým problémům nebo výpadkům systému. Pro tyto případy jsou stanoveny záložní postupy a mechanismy, které zajistí kontinuitu poskytování služeb občanům. Celý systém je pravidelně monitorován a vyhodnocován, aby byla zajištěna jeho maximální funkčnost a spolehlivost.
Digitální identita a elektronická identifikace občanů
Digitální identita představuje v současném světě základní předpoklad pro využívání digitálních služeb státu. Zákon o právu na digitální služby stanovuje jasný rámec pro elektronickou identifikaci občanů a jejich přístup k digitálním službám veřejné správy. Tento zákon, který vstoupil v účinnost v roce 2020, zavádí povinnost státu poskytovat služby digitálně a garantuje občanům právo na digitální službu.
Elektronická identifikace občanů je realizována prostřednictvím Národního bodu pro identifikaci a autentizaci, který slouží jako centrální místo pro ověření totožnosti uživatelů. Občané mají několik možností, jak prokázat svou identitu v digitálním prostředí. Nejrozšířenějším způsobem je bankovní identita, kterou poskytují komerční banky svým klientům. Tento způsob identifikace je velmi bezpečný a důvěryhodný, neboť banky již provedly důkladnou identifikaci svých klientů.
Další možností je využití eObčanky, tedy občanského průkazu s čipem, který umožňuje elektronickou identifikaci na nejvyšší úrovni záruky. Tento způsob vyžaduje speciální čtečku čipových karet a instalaci příslušného software, což může být pro některé uživatele méně komfortní. Přesto představuje eObčanka významný nástroj pro bezpečnou elektronickou identifikaci.
Systém elektronické identifikace je propojen s Portálem občana, který slouží jako centrální bod pro přístup k digitálním službám státu. Prostřednictvím portálu mohou občané přistupovat k různým službám, jako je výpis z rejstříku trestů, nahlížení do katastru nemovitostí nebo správa datové schránky. Důležitým aspektem je také možnost využití tzv. notifikačního systému, který občany informuje o důležitých událostech souvisejících s jejich životními situacemi.
Zákon také stanovuje povinnost orgánů veřejné moci sdílet data mezi sebou, což významně snižuje administrativní zátěž občanů. Princip pouze jednou zajišťuje, že občan nemusí opakovaně dokládat informace, které již státní správa má k dispozici. Tento princip je realizován prostřednictvím propojených datových fondů a základních registrů.
V oblasti digitální identity je klíčová také ochrana osobních údajů a kybernetická bezpečnost. Systémy elektronické identifikace musí splňovat přísné bezpečnostní standardy a být v souladu s nařízením eIDAS, které stanovuje jednotný rámec pro elektronickou identifikaci v rámci Evropské unie. Občané mají právo na transparentní informace o zpracování svých osobních údajů a mohou kontrolovat, kdo a kdy k jejich údajům přistupoval.
Digitální identita není jen technologickým řešením, ale představuje komplexní systém, který musí být důvěryhodný, bezpečný a uživatelsky přívětivý. Zákon o právu na digitální služby vytváří předpoklady pro postupnou digitalizaci státní správy a zjednodušení komunikace mezi občany a státem. Důležitým aspektem je také vzdělávání občanů v oblasti digitálních technologií a podpora jejich digitálních kompetencí.
Termíny zavedení digitálních služeb
Digitalizace státní správy v České republice postupuje podle přesně stanoveného harmonogramu, který je ukotven v zákoně o právu na digitální služby. Tento zákon stanovuje jasné termíny, do kterých musí být jednotlivé služby digitalizovány a zpřístupněny občanům. Základním milníkem je datum 1. února 2025, do kterého musí být digitalizována většina služeb veřejné správy. Úřady mají povinnost do tohoto data zajistit, aby občané mohli vyřizovat své záležitosti elektronicky.
Již od 1. února 2022 začala platit první vlna digitalizace, která zahrnovala především povinnost úřadů nevyžadovat po občanech údaje, které již jsou vedeny v základních registrech. Toto opatření významně zjednodušilo komunikaci s úřady a odstranilo zbytečnou byrokratickou zátěž. V průběhu roku 2023 následovala implementace dalších digitálních služeb, včetně rozšíření funkcionalit Portálu občana a propojení datových schránek.
Do konce roku 2024 musí být zprovozněn katalog všech digitálních služeb, který bude obsahovat kompletní přehled dostupných elektronických služeb včetně podrobných návodů k jejich využití. Tento katalog bude klíčovým nástrojem pro orientaci občanů v digitálním prostředí veřejné správy. Současně s tím probíhá postupné zavádění elektronické identifikace a autentizace, která umožní bezpečný přístup k digitálním službám.
Významným aspektem je také povinnost úřadů sdílet data mezi sebou navzájem, což má být plně funkční do poloviny roku 2025. Toto opatření zajistí, že občan nebude muset opakovaně dokládat stejné informace různým úřadům. Systém propojených datových fondů umožní efektivnější správu a využívání dat v rámci veřejné správy.
Pro období let 2025 až 2026 je naplánována komplexní digitalizace zbývajících agend včetně specializovaných služeb jednotlivých resortů. Důležitým prvkem je také zavedení notifikačního systému, který bude občany automaticky informovat o blížících se termínech či změnách v jejich záležitostech. Tento systém má být plně funkční nejpozději do konce roku 2025.
Zákon pamatuje i na specifické případy a výjimky, kdy některé služby mohou být digitalizovány v pozdějším termínu, například z důvodu technické náročnosti nebo bezpečnostních požadavků. Tyto výjimky musí být řádně zdůvodněny a schváleny příslušnými orgány. Veškeré termíny jsou závazné a jejich nedodržení může vést k sankcím pro odpovědné instituce.
Pro zajištění plynulého přechodu na digitální služby je stanoveno přechodné období, během kterého budou paralelně fungovat jak digitální, tak tradiční způsoby vyřizování úředních záležitostí. Toto opatření má zabránit případným komplikacím a zajistit dostupnost služeb pro všechny občany, včetně těch, kteří preferují osobní jednání na úřadech.
Výhody digitalizace pro občany
Digitalizace veřejné správy přináší občanům České republiky zásadní změny v tom, jak mohou komunikovat se státem a využívat jeho služby. Díky zákonu o právu na digitální služby mají nyní občané garantované právo na elektronickou komunikaci s úřady, což představuje významný krok vpřed v modernizaci státní správy. Občané již nemusí trávit hodiny ve frontách na úřadech a mohou většinu záležitostí vyřídit z pohodlí domova prostřednictvím svého počítače nebo mobilního telefonu.
Jednou z nejvýznamnějších výhod je časová flexibilita a dostupnost služeb 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Občané mohou podávat žádosti, kontrolovat stav svých dokumentů nebo komunikovat s úřady kdykoliv se jim to hodí, bez ohledu na úřední hodiny. Tato možnost je zvláště cenná pro pracující osoby, které dříve musely kvůli návštěvě úřadu čerpat dovolenou nebo si brát volno.
Digitalizace také významně snižuje administrativní zátěž. Díky principu pouze jednou už občané nemusí úřadům dokola předkládat stejné informace a dokumenty. Systémy jsou propojené a údaje si mezi sebou vyměňují automaticky. To znamená, že když občan jednou poskytne například potvrzení o studiu jednomu úřadu, ostatní úřady si ho mohou v případě potřeby vyžádat elektronicky, aniž by občan musel cokoliv dělat.
Další významnou výhodou je zvýšená transparentnost a přehlednost. Občané mají přístup k detailnímu přehledu o stavu svých žádostí a mohou sledovat, v jaké fázi zpracování se jejich požadavek nachází. Prostřednictvím Portálu občana mají k dispozici přehledné rozhraní, kde najdou všechny své dokumenty, podání a komunikaci s úřady na jednom místě. To významně usnadňuje orientaci v úředních záležitostech a šetří čas při hledání potřebných dokumentů.
Digitalizace také přináší vyšší míru zabezpečení osobních údajů. Elektronické systémy jsou chráněny moderními bezpečnostními prvky a přístup k citlivým informacím je možný pouze po důkladném ověření identity. Občané mají navíc plnou kontrolu nad tím, kdo a jak s jejich údaji nakládá, a mohou sledovat, který úřad k jejich datům přistupoval.
Ekonomický aspekt digitalizace je rovněž nezanedbatelný. Občané šetří nejen čas, ale i peníze za dopravu na úřady, tisk dokumentů nebo poštovné. Navíc elektronické podání většiny dokumentů je zdarma, což představuje další úsporu oproti tradičním způsobům komunikace s úřady.
Pro osoby se zdravotním postižením nebo omezenou mobilitou představuje digitalizace služeb zásadní ulehčení života. Mohou vyřídit většinu úředních záležitostí bez nutnosti fyzické přítomnosti na úřadě, což významně přispívá k jejich samostatnosti a nezávislosti.
Digitální služby jsou cestou k efektivnější veřejné správě, kde občan není jen číslem v systému, ale aktivním účastníkem moderní společnosti
Radovan Svoboda
Datové schránky a elektronická komunikace
Datové schránky představují klíčový nástroj pro elektronickou komunikaci mezi občany a státní správou. V souvislosti se zákonem o právu na digitální služby došlo k významnému rozšíření jejich využití a dostupnosti. Každý občan České republiky má nyní právo komunikovat se státem elektronicky, přičemž datové schránky jsou jedním z hlavních komunikačních kanálů. Od 1. ledna 2023 došlo k automatickému zřízení datových schránek pro všechny podnikající fyzické osoby a právnické osoby, což představuje významný krok k digitalizaci státní správy.
Systém datových schránek zajišťuje bezpečnou a garantovanou komunikaci, která má stejnou právní váhu jako doporučený dopis. Uživatelé mohou prostřednictvím datové schránky zasílat dokumenty orgánům veřejné moci a také je od nich přijímat. Důležitým aspektem je, že doručení do datové schránky má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou.
V rámci zákona o právu na digitální služby je stanoveno, že orgány veřejné moci jsou povinny poskytovat své služby také digitální formou, pokud to jejich povaha umožňuje. To znamená, že většinu úředních záležitostí lze nyní vyřídit elektronicky, bez nutnosti osobní návštěvy úřadu. Systém datových schránek je proto propojen s Portálem občana, který slouží jako centrální bod pro přístup k digitálním službám státu.
Významnou novinkou je možnost využívat datové schránky také pro komunikaci mezi soukromými subjekty. Firmy a podnikatelé tak mohou využívat tento systém pro bezpečnou výměnu dokumentů, což přináší značné zjednodušení a urychlení obchodní komunikace. Systém také umožňuje dlouhodobé ukládání dokumentů a jejich archivaci v elektronické podobě.
Pro běžné občany přináší elektronická komunikace prostřednictvím datových schránek řadu výhod. Mezi nejvýznamnější patří úspora času, kdy není nutné navštěvovat pobočky úřadů osobně, a také finanční úspora, neboť odeslání dokumentu přes datovou schránku je zdarma. Systém je dostupný 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, což umožňuje vyřizovat úřední záležitosti kdykoliv je to potřeba.
Zákon také stanovuje povinnost orgánů veřejné moci poskytovat uživatelům technickou podporu a asistenci při využívání digitálních služeb. To zahrnuje jak podporu při zakládání datové schránky, tak pomoc při jejím běžném používání. Pro zvýšení bezpečnosti je systém vybaven pokročilými bezpečnostními prvky, včetně dvoufaktorového ověření a možnosti využití elektronického podpisu.
Důležitým aspektem je také integrace datových schránek s dalšími digitálními službami státu. Uživatelé mohou například propojit svou datovou schránku s bankovní identitou nebo využívat mobilní aplikaci pro snadný přístup ke své schránce. Tato provázanost různých digitálních nástrojů významně přispívá k celkové efektivitě elektronické komunikace se státní správou a naplňuje tak jeden z hlavních cílů zákona o právu na digitální služby - vytvoření moderního a uživatelsky přívětivého digitálního státu.
Ochrana osobních údajů v digitálních službách
V souvislosti s poskytováním digitálních služeb je ochrana osobních údajů jedním z nejdůležitějších aspektů, kterému je třeba věnovat náležitou pozornost. Zákon o právu na digitální služby stanovuje přísná pravidla pro nakládání s osobními údaji občanů při využívání digitálních služeb státu. Orgány veřejné moci jsou povinny zajistit odpovídající technická a organizační opatření k ochraně osobních údajů před neoprávněným přístupem, změnou, zničením nebo ztrátou.
Důležitým prvkem ochrany je skutečnost, že občan má právo být informován o způsobu zpracování svých osobních údajů a může požadovat jejich opravu či výmaz, pokud již nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny. Systémy digitálních služeb musí být navrženy tak, aby minimalizovaly rozsah zpracovávaných osobních údajů na nezbytné minimum potřebné k poskytnutí konkrétní služby.
Zákon také upravuje podmínky pro sdílení údajů mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Tento proces musí probíhat bezpečným způsobem a pouze v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti. Orgány veřejné moci jsou povinny vést záznamy o všech operacích zpracování osobních údajů a pravidelně vyhodnocovat účinnost přijatých bezpečnostních opatření.
V případě porušení zabezpečení osobních údajů má správce povinnost bez zbytečného odkladu oznámit tento incident Úřadu pro ochranu osobních údajů a v případech vysokého rizika pro práva a svobody fyzických osob také dotčeným osobám. Součástí ochrany osobních údajů je i právo občana na přenositelnost údajů, což znamená možnost získat své osobní údaje ve strukturovaném, běžně používaném a strojově čitelném formátu.
Významným aspektem je také zajištění transparentnosti zpracování osobních údajů. Občan má právo být srozumitelně informován o tom, jaké údaje jsou o něm zpracovávány, za jakým účelem a na jakém právním základě. Tyto informace musí být poskytnuty jasným a jednoduchým jazykem, aby jim občan mohl snadno porozumět.
Zákon klade důraz na princip privacy by design, což znamená, že ochrana osobních údajů musí být zohledněna již při návrhu digitálních služeb. Systémy musí být vybaveny funkcemi umožňujícími efektivní výkon práv subjektů údajů, včetně možnosti nastavení preferencí zpracování osobních údajů.
Důležitou součástí ochrany je také pravidelné školení zaměstnanců orgánů veřejné moci, kteří přicházejí do styku s osobními údaji občanů. Tito pracovníci musí být seznámeni s principy ochrany osobních údajů a postupy pro jejich bezpečné zpracování. Orgány veřejné moci jsou povinny pravidelně aktualizovat své bezpečnostní politiky a postupy v závislosti na vývoji technologií a nových hrozbách v oblasti kybernetické bezpečnosti.
